Pár slov o ferratách

Pokud nevíte o co jde, tak zde máte co to Via ferrata na Wikipedii
Já bych k tomu rád doplnil, že pro mne osobně je via ferrata nejen sportem, ale zároveň úžasným zážitkem, díky kterému se mohu dostat do míst, které odedávna patřily jen horolezcům. Ne každý má čas a touhu stát se horolezcem. Nicméně každému by měla být dopřána možnost zkusit trochu víc, než jen kam sahají možnosti běžné horské či vysokohorské turistiky. Pro mě osobně existují dva základní typy ferrat. První je cvičná ferrata jejímž základním úkolem je abychom se to naučili, případně zažili pocity z lezení po skalách a prostě si pohráli. Druhý typ je ostrá ferrata, tj, s cílem dostat se na nějaký vrchol a něco opravdu vidět.

Ferraty mohou být různé délky i obtížnosti, ale o tom je mnoho odbornějších článků, takže to tu nechci rozebírat. Rád bych ale pro začátečníky uvedl několik názorných příkladů, abyste měli lepší představu do jaké obtížnosti se pustit.

Ferratový úsek obtížnosti A: Jak vidíte je to v podstatě choďák. Hodně místa na nohy, žádný příkrý sráz, prostě se jen tak přidržujete lana. Za ferraty typu A bývají mnohdy označovány i turistické cesty, místy zajištěné. Třeba i železné mostky, schody a pod. Na tento nejlehčí typ ferrat nemusíte mít ani žádné vybavení.





Ferratový úsek obtížnosti B: Tady už vidíte, že je to docela strmá skála, je ale pořád kam dát nohy, i když stupy mohou být užší než tento, ale opět se jedná v takový těžší chodecký terén, kde se už musíte přidržovat lana, případně sem tam chytit za skálu a hlavně nemít závratě. Stupy samozřejmě mohou být umělé, například ocelové kramle apod. a už to vyžaduje trochu zručnosti a fyzičku.





Ferratový úsek obtížnosti C: Zde začíná to opravdové skalní lezení. Cesta může být bez umělých stupů, takže to chce si hledat kam šlápnout, protože stupy už mohou být velmi malé. Skála může být naprosto kolmá a fyzicky už to dá třeba i trochu zabrat. Je nutné se přitahovat i rukama a mnohdy budete třeba i vyděšeni, že nebudete vědět kam šlápnout. C je podle mého názoru tak akorát, že si tam užijete ale nezaseknete se. Teprve až zvládnete s přehledem obtížnost C, tak bych se pouštěl dál.


Ferratový úsek obížnosti D: Tady už končí všechna sranda, protože i když tam třeba máte umělé stupy jako na fotce, skála bývá i převislá a to je záhul na ruce neskutečnej. Především při přecvakávání. Musíte se chvíli držet jen jednou rukou! Také to mohou být kolmé skály zcela bez umělých stupů a nezlý lezec se může zaseknout a nevědět jak dál. Ferratové úseky E a nedejbože F to už bývají masakry, kde fakt visíte na převisu klidně jako pod stropem a třeba i bez umělých stupů, lámající se skály a prostě velmi obtížné a pouze pro horolezectví znalé sportovce.



Během let jsem sám na sobě zjistil, že obtížnost ferraty je hodně relativní pojem. To, co se jednomu může zdát jako choďák, jiný vyšplhá s vypětím všech sil. Opravdu hodně záleží nejen na vaší fyzické kondici, ale i na váze. Sám jsem během let díky spokojenému rodinnému životu přibral 10 kg a tahat tyhle kila navíc se logicky musí někde projevit. Mějte tedy pochopení pro ty kdož jdou pomalu nebo se někde zaseknou. Není žádnou vyjímkou, že i Béčková ferrata může být namáhavá. Pokud si nejste jistí tím co zvládnete, nebo si nejste jistí obtížností ferraty kterou chcete vylézt, zkuste si sebou vzít odsedací karabinu a případně speciélní blokant, který vám pomůže přelézt silová místa. Více o něm na stránce o vybavení na ferraty. Vždy by mělo být samozřejmostí, že nebudete lézt sami ale minimálně ve dvojici. Než se vydáte do vysokých hor, tak si své dovednosti vyzkoušejte na některé ze cvičných ferrat v ČR. Vyzkoušejte si je lézt třeba i opakovaně nebo více cest během jediného dne. Zjistíte tak nejen jakou obtížnost, ale i jak dlouho dokážete lézt. Když vylezete 50 metrů skálu a budete vyřízení, tak je jasné, že byste se neměli pouštět na ferratu, která je třeba lehká, ale má mnoho set metrů převýšení. Stejně tak je dobré vyzkoušet si vlastní limity co se týče silovějších pasáží. Například na ferratě v Bechyni. A na závěr ještě jedno doporučení. I když si myslíte, že se vám těžší a silové pasáže lezou dobře, vždy pamatujte na to, že během lezení ferraty síly logicky ubývají. Takže C úsek na konci ferraty když už jste unavení můžete vnímat jako D nebo E. Ferraty by měly přinášet radost a né velké vyčerpání nebo nebezpečí.

Chcete li se dozvědět více o historii, čtěte stránku: Historie-vzniku-via-ferrat

Zde si můžete stáhnout můj vlastní prográmek Porovnávač obtížností via ferrat

Nevíte jak se správně vybavit na ferratu? Čtěte moji stránku Vybavení na via ferraty

Vynikající článek o bezpečnosti na ferratách aneb 7 nejčastějších chyb na ferratách




Lidem, kteří jsou proti ferratám

Již delší dobu mne až děsí situace ohledně odpůrců stavby nových via ferrat u nás. Dříve by mne ani ve snu nenapadlo, že by mohli existovat lidé, (dokonce z řad horozleců), kteří budou proti. Jakoby vůbec netušili co to via ferrata je. Proto bych zde rád uvedl několik základních faktů:

  • Ten, kdo leze ferraty není řvoucí dítě, ani Máňa z Horní dolní. Ten, kdo má odvahu, fyzickou sílu a technické vybavení na Via ferraty je člověk, který už něco prochodil v horách, v přírodě něco zažil, a nebude v ní dělat nepořádek ani jí ubližovat.
  • Skála a tu byla miliony let a další miliony let bude, tedy pokud jí nerozstřílíme dynamitem na lomový kámen, jak už se to v některých, i krajinářsky významných lokalitách stalo. Lano je ocel a za pár desítek, maximálně stovek let zrezne a nezbyde z něj nic.
  • Lano na skále krajinu nehyzdí, neboť je nutné hodně, opravdu hodně dlouho ho na skále očima hledat, než udivíme nějaký odlesk podle kterého bychom ho mohli lokalizovat.
  • Postavíme li někde turistickou stezku, může se poškodit daleko větší část přírody, než je jen stezka. Lidé mohou porušit pravidla a chodit i mimo ni, vyšlapat zkratky apod. To se na ferratě nestane. Nikdo se neodcvakne, aby se šel projít po holé skále.
  • Příroda je naše příroda a jsme její nedílnou součástí. Stejně jako se staráme o naši vlastní zahrádku, měli bychom se starat o ochranu naší společné přírody. A to děláme. Hospodaříme v ní, stavíme stezky, rozmisťujeme odpadkové koše atd. K čemu by byla zahrádka do které nesmíme chodit a ve které bychom nemohli relaxovat, nebo si zacvičit? Měli bychom dbát o to, aby naše zahrádka i společná příroda byla zdravá, hezká a sloužila pokud možno všem. Turistům, vodákům, horolezcům, cyklistům atd.
  • Je logické, že krásná přírodní místa jsou čím dál více navštěvovaná lidmi. Ale vžďyť o to se právě snažíme! K čemu by pak byly všechny projekty na podporu cestovního ruchu jako "Kudy z nudy" a podobně?
  • Lidé staví ferraty zase jen pro lidi, stejně jako nové turistické trasy, cyklostezky nebo sjezdovky. My, kteří ferraty známe, chceme přinést další rozměr radosti z pobytu v přírodě i lidem, kteří si nemohou dovolit jezdit na víkendy lézt do Alp a chtějí si užít i naší přírody.




    Zpět na hlavní stránku