|
Pár slov o ferratách
Pokud nevíte o co jde, tak zde máte co to Via ferrata na Wikipedii
Já bych k tomu rád doplnil, že pro mne
osobně je via ferrata nejen sportem, ale zároveň úžasným zážitkem, díky
kterému se mohu dostat do míst, které odedávna patřily jen horolezcům. Ne
každý má čas a touhu stát se horolezcem. Nicméně každému by měla být dopřána
možnost zkusit trochu víc, než jen kam sahají možnosti běžné horské či
vysokohorské turistiky. Pro mě osobně existují dva základní typy ferrat.
První je cvičná ferrata jejímž základním úkolem je abychom se to naučili,
případně zažili pocity z lezení po skalách a prostě si pohráli.
Druhý typ je ostrá ferrata, tj, s cílem dostat se na nějaký vrchol a něco
opravdu vidět.
Ferraty mohou být různé délky i obtížnosti, ale o tom je mnoho
odbornějších článků, takže to tu nechci rozebírat. Rád bych ale pro začátečníky
uvedl několik názorných příkladů, abyste měli lepší představu do jaké obtížnosti
se pustit.
Ferratový úsek obtížnosti A: Jak vidíte je to v podstatě choďák. Hodně místa na nohy,
žádný příkrý sráz, prostě se jen tak přidržujete lana. Za ferraty typu A bývají
mnohdy označovány i turistické cesty, místy zajištěné. Třeba i železné mostky,
schody a pod. Na tento nejlehčí typ ferrat nemusíte mít ani žádné vybavení.
Ferratový úsek obtížnosti B: Tady už vidíte, že je to docela strmá skála,
je ale pořád kam dát nohy, i když stupy mohou být užší než tento, ale opět
se jedná v takový těžší chodecký terén, kde se už musíte přidržovat lana,
případně sem tam chytit za skálu a hlavně nemít závratě. Stupy samozřejmě
mohou být umělé, například ocelové kramle apod. a už to vyžaduje trochu zručnosti
a fyzičku.
Ferratový úsek obtížnosti C: Zde začíná to opravdové skalní lezení. Cesta může
být bez umělých stupů, takže to chce si hledat kam šlápnout, protože stupy už
mohou být velmi malé. Skála může být naprosto kolmá a fyzicky už to dá třeba
i trochu zabrat. Je nutné se přitahovat i rukama a mnohdy budete třeba i vyděšeni,
že nebudete vědět kam šlápnout. C je podle mého názoru tak akorát, že si tam užijete
ale nezaseknete se. Teprve až zvládnete s přehledem obtížnost C, tak bych se pouštěl
dál.
Ferratový úsek obížnosti D: Tady už končí všechna sranda, protože i když tam třeba
máte umělé stupy jako na fotce, skála bývá i převislá a to je záhul na ruce
neskutečnej. Především při přecvakávání. Musíte se chvíli držet jen jednou rukou!
Také to mohou být kolmé skály zcela bez umělých stupů a nezlý lezec se může
zaseknout a nevědět jak dál.
Ferratové úseky E a nedejbože F to už bývají masakry, kde fakt visíte na převisu
klidně jako pod stropem a třeba i bez umělých stupů, lámající se skály a prostě
velmi obtížné a pouze pro horolezectví znalé sportovce.
Během let jsem sám na sobě zjistil, že obtížnost ferraty je hodně relativní
pojem. To, co se jednomu může zdát jako choďák, jiný vyšplhá s vypětím všech
sil. Opravdu hodně záleží nejen na vaší fyzické kondici, ale i na váze. Sám
jsem během let díky spokojenému rodinnému životu přibral 10 kg a tahat tyhle
kila navíc se logicky musí někde projevit. Mějte tedy pochopení pro ty kdož
jdou pomalu nebo se někde zaseknou. Není žádnou vyjímkou, že i Béčková ferrata
může být namáhavá. Pokud si nejste jistí tím co zvládnete, nebo si nejste jistí
obtížností ferraty kterou chcete vylézt, zkuste si sebou vzít
odsedací karabinu a případně speciélní blokant,
který vám pomůže přelézt silová místa. Více o něm na stránce o vybavení na ferraty.
Vždy by mělo být samozřejmostí, že nebudete lézt sami ale minimálně ve dvojici.
Než se vydáte do vysokých hor, tak si své dovednosti vyzkoušejte na některé
ze cvičných ferrat v ČR. Vyzkoušejte si je lézt třeba i opakovaně nebo více
cest během jediného dne. Zjistíte tak nejen jakou obtížnost, ale i jak dlouho
dokážete lézt. Když vylezete 50 metrů skálu a budete vyřízení, tak je jasné,
že byste se neměli pouštět na ferratu, která je třeba lehká, ale má mnoho set
metrů převýšení. Stejně tak je dobré vyzkoušet si vlastní limity co se týče
silovějších pasáží. Například na ferratě v Bechyni. A na závěr ještě jedno
doporučení. I když si myslíte, že se vám těžší a silové pasáže lezou dobře,
vždy pamatujte na to, že během lezení ferraty síly logicky ubývají. Takže C
úsek na konci ferraty když už jste unavení můžete vnímat jako D nebo E.
Ferraty by měly přinášet radost a né velké vyčerpání nebo nebezpečí.
Chcete li se dozvědět více o historii, čtěte stránku: Historie-vzniku-via-ferrat
Zde si můžete stáhnout můj vlastní prográmek Porovnávač obtížností via ferrat
Nevíte jak se správně vybavit na ferratu? Čtěte moji stránku Vybavení na via ferraty
Vynikající článek o bezpečnosti na ferratách aneb
7 nejčastějších chyb na ferratách
Lidem, kteří jsou proti ferratám
Již delší dobu mne až děsí situace ohledně odpůrců stavby nových via ferrat
u nás. Dříve by mne ani ve snu nenapadlo, že by mohli existovat lidé,
(dokonce z řad horozleců), kteří budou proti. Jakoby vůbec netušili co to
via ferrata je. Proto bych zde rád uvedl několik základních faktů:
Ten, kdo leze ferraty není řvoucí dítě, ani Máňa z Horní dolní. Ten, kdo
má odvahu, fyzickou sílu a technické vybavení na Via ferraty je člověk,
který už něco prochodil v horách, v přírodě něco zažil, a nebude v ní
dělat nepořádek ani jí ubližovat.
Skála a tu byla miliony let a další miliony let bude, tedy pokud jí
nerozstřílíme dynamitem na lomový kámen, jak už se to v některých, i krajinářsky
významných lokalitách stalo. Lano je ocel a za pár desítek, maximálně stovek
let zrezne a nezbyde z něj nic.
Lano na skále krajinu nehyzdí, neboť je nutné hodně, opravdu hodně
dlouho ho na skále očima hledat, než udivíme nějaký odlesk podle kterého
bychom ho mohli lokalizovat.
Postavíme li někde turistickou stezku, může se poškodit daleko větší
část přírody, než je jen stezka. Lidé mohou porušit pravidla a chodit i mimo
ni, vyšlapat zkratky apod. To se na ferratě nestane. Nikdo se neodcvakne,
aby se šel projít po holé skále.
Příroda je naše příroda a jsme její nedílnou součástí. Stejně jako se
staráme o naši vlastní zahrádku, měli bychom se starat o ochranu naší
společné přírody. A to děláme. Hospodaříme v ní, stavíme stezky,
rozmisťujeme odpadkové koše atd. K čemu by byla zahrádka do které nesmíme
chodit a ve které bychom nemohli relaxovat, nebo si zacvičit? Měli bychom dbát
o to, aby naše zahrádka i společná příroda byla zdravá, hezká a sloužila
pokud možno všem. Turistům, vodákům, horolezcům, cyklistům atd.
Je logické, že krásná přírodní místa jsou čím dál více navštěvovaná
lidmi. Ale vžďyť o to se právě snažíme! K čemu by pak byly všechny projekty
na podporu cestovního ruchu jako "Kudy z nudy" a podobně?
Lidé staví ferraty zase jen pro lidi, stejně jako nové turistické trasy,
cyklostezky nebo sjezdovky. My, kteří ferraty známe, chceme přinést další
rozměr radosti z pobytu v přírodě i lidem, kteří si nemohou dovolit jezdit
na víkendy lézt do Alp a chtějí si užít i naší přírody.
Zpět na hlavní stránku
|