Této ferratě udělal velkou reklamu Klettersteig atlas, když napsali, že "má pověst, jedné z nejtěžších ferrat ve Francii" Mohu vás uklidnit, že to jsou opravu jen pověsti a rozhodně není nejtěžší. Nicméně její krása je až omračující a kaňon působí obzvláště za horšího počasí až děsivě. Obzvláště když nevíte co vás tam čeká. Peklo nebo ráj? ;) Zatím jsem poznal jen několik málo via ferrat, které vyvolávaly tolik emocí najednou jako soutěska Durance. Vzdušnost, expozice, hloubka, výška, trochu strach i výzva. Navíc to není jedna jediná cesta, ale v současnosti jde o celý ferratový park, kde lze strávit značnou část dne.

Parkoviště za řekou (44°48'17.97 / 6°33'40.87) je zdarma a bývá dost plné. V případě přeplnění parkoviště je myslím možné zastavit u sochy alpinisty na hlavní silnici (viz můj plánek) a dojít to dolů pěšinkama. Z hlavního parkoviště, po cca 2 minutách chůze přes most uvidíte hned u silnice kiosek ve kterém je pokladna, což je jediná vada na kráse této ferraty. Postavil jí totiž soukromý sportovní klub a v létě 2014 zde vybírali vstupné 7 EUR na osobu, pro skupiny sleva na 6 EUR. Nicméně myslím, že za tyto peníze dostanete odpovídající hodnotu a v kase veškeré informace, včetně orientační mapičky. Každopádně žádejte doklad (invoice), abyste se měli čím prokázat zaplacení, kdybyste některé části ferraty chtěli lézt znovu. Když si o to neřeknete, nedají vám vůbec nic, ani žádnou vstupenku nebo tak něco.

Samotný nástup je doslova pár minut po břehu řeky a pro vaše děti je zde připravena vyloženě cvičná ferrata uzpůsobená přímo pro ně. Tu můžete bez problémů minout. Nás zajímal rovnou nástup, u kterého se tvořila fronta a naše oči se pomalu otáčely v sloup. Nebojte, lidí kteří z ferraty netučeou a jdou jí dál zase tolik není. První část (zelená) totiž krátce po začátku obsahuje krásný, přes několik polí převislý, rozřaďováček C/D, který mnoha lidem vysvětlí, že mají pokračovat únikovou cestou, která následuje hned poté. Pokud by to někomu nestačilo, je tam ještě jedna únikovka a na konci zelené se dá definitivně odejít po příjemné pěšině a zapomenout, že kdy existovalo něco jako via ferrata. :) Celkově je první zelený úsek pouhou miniaturní "Jeptiškou" na kterém si vyzkoušíte i kratší lanový mostek a vše, co budete dále potřebovat zvládat.

Ti, kdo vydželi a vydají se dál, slezou po jednoduché spojovací ferratě až na samé dno kaňonu kde mají před sebou zásadní rozhodnutí. Červená nebo černá? Samý pohled na kolmé až převislé stěny mnohé odradí a defintivně se vydají zpět. Já jsem zde byl se skupinou lidí a rozdělili jsme se na ty co šli černou a já šel s děvčaty červenou. Poté jsme porovnali naše zkušenosti, na základě kterých bych všem jednoznačně doporučoval černou. Je krásná, dlouhá a za ruce zatáhne jen párkrát a nijak dramaticky. Červená má být lehčí, ale její první část obsahuje jeden z nejvzdušnějších pilířů, jaký jsem v životě viděl! Zdá se možná i nepatrně převislý, ale myslím, že není. Tahle lahůdka je lezecky velmi lehká, všude je dostatek kramlí, nicméně psychicky může odrovnat i zkušenější ferratisty. Zbytek je bohužel nehorázný A/B choďák, takže červenou bych doporučoval si dát až na konec, pokud budete mít ještě síly a náladu. Fotka vpravo je ze zelené varianty, jedno z těžších (rozřaďovacích) míst. Pilíř bohužel vyfocený nemám.

Černá i červená cesta se nakonec spojí u jediného výstupu u 65 m dlouhého lanového mostu, na který už jen pohled vyvolává závratě. Máte zde několik možností. Buď se po pěší cestě vrátit zpět, nebo přejít mostek a vrátit se na parkoviště oklikou přes vesnici a nebo si dát finální řešení v podobě pokračování černé ferraty a most přejdete až na konec. Pokud se rozhodnete pokračovat, pak tento úsek začíná béčkovým sestupem zpět k řece a cestou potkáte i lanový mostek. Těsně nad hladinou přejdete kratší nepálský most a stojíte pod stěnou, která je na Francouzské poměry dost těžká, nicméně lezci znalí Rakouských ferrat do kategorie C/D by s ní neměli mít žádné problémy. Z větší část lezete po kramlích, ale je tu několik míst, která začátečníky doslova vyděsí a lezce neuvěřitelně potěší. Jde o totální absenci umělých stupů v několika kratších úsecích, kde jste vyloženě nuceni najít si chyty na skále. Pro ty, kdo alespoň jednou v životě zkusili umělou stěnu je to brnkačka, naopak Francouze, zvyklé lézt jen po železe, to může pěkně vyděsit. Každopádně pořád zde máme prověšené jistící lano, takže tudy lze protlačit i začátečníky, bude to ovšem trvat. Přemýšlel jsem o tom, ale D to podle naší stupnice není. Nevyžaduje to sílu, pouze techniku, takže maximálně C/D. Z vrcholu můžete rovnou odejít po cestě a nebo si dát odměnu největší a tou je ten nejdelší nepálský most široko daleko. Já tvrdím, že nejlepší není samotný most, ale nástup na něj, který je ferratově tak nějak B+, ale jinak je úžasně vzdušný. Mostek sám o sobě je sice efektní, ale jinak naprosto bezpečný a téměř nehoupá, pokud tedy není vítr.

Na druhé straně mostku se ocitnete zase zpět v bodě, kde protínáte černou ferratu a odtud vede turistická pěšina zpět dolů ke kase. Pokud včas odbočíte, můžete si dát znovu nějakou z cest - červenou nebo černou. Je tu podezřele vypadající budka, kde možná kontrolují, aby jim sem nechodili okolo lidi, kteří nezaplatili. Není mi ale jasné jak to chtějí kontrolovat, když nedávají žádné vstupenky. V době naší návštěvy tu zde nikdo nebyl, ale bylo už pozdnější odpoledne. Součástí ferratového parku je i atrakce "flying fox" někdy též nazývaná "tiroler leine". Je ale s průvodcem a zvlášť placená, cca 20 EUR na os, takže do té jsme nešli.

Každopádně ferratu Gorges de la Durance mohu všem vřele doporučit. Je krásná a rozhodně není nějak extrémně težká. Měl by jí zvládnout každý, kdo dá celou Jeptišku a má rád vzdušná místa. V žádném případě to ale není ferrata pro úplné začátečníky, které může vyloženě odradit a většina z nich vám možná uteče únikovou cestou hned po prvním převislém traverzu.