Via ferrata SCI CLUB 18 (D)
-------------------------------------------------
Obtížnost: D (déčka pouze místy a celkově lehčí, mnoho odpočinkových pasáží)
Nástup:    30 min, cca 280 m výškových od prostřední stanice lanovky
Ferrata:   2 hod, 330 m výškových
Sestup:    Jen pár minut s použitím lanovky
Místo:     Cortina d' Ampezzo, Parkoviště: 46°32'18.20 / 12°08'22.38
Nástup:    Přibližně zde: 46°32'01.06 / 12°10'09.35

Abychom mohli lépe pochopit charakter této ferraty bylo by dobré si uvědomit souvislosti. Žijete li v Dolomitech a máte hor kolem sebe habaděj, nemáte nejmenší touhu a snahu jezdit za ferratami jinam. Takže stavíte ferraty podle sebe. Rakušáci stavějí ostré vzdušné a sportovní kousky, Francouzi mají prověšená lana, Italové zase dlouhé exponované choďáky. Každá oblast má prostě svůj rukopis. Italové v oblasti Cortiny staví ferraty prostě tak, aby nemuseli každou chvíli někoho vrtulníkem sundávat a aby i zcela sportem nepolíbení krajané se mohli kochat lezením po laně. Časem logicky začala poptávka i po sportovnějších ferratách a tak vznikla například Pyramida (Col de Bos) a nebo právě Sci Club 18.

Sci club je ferratou, kterou postavili Italší experti pro Italy, tedy aby lidi okusili co to asi znamená opravdové lezení, ale zase ne aby se u toho muselo doopravdy sportovat. :) Přirovnal bych jí spíše ke skalnímu zábavnímu parku, kde během výstupu potkáváte jednotlivé atrakce (převis, komínek, kolmá stěna atd..) a poté téměř vždy následuje dlouhá chodivá pasáž, aby se po těch pár metrech akce znavený ital mohl řádně vydýchat, zregenerovat a nabrat sil před další několikametrovou skalkou. Díky této skoro až alibisticky opatrné koncepci máme možnost okusit ferratový unikát, který byste si neměli nechat ujít a zároveň se ho nemusíte bát. Sci club 18 je perfektní vstupenkou pro mírně a středně pokročilé k lezení opravdových sportovních ferrat. Bylo by totiž mnohdy ne úplně rozumné vzít bažanty rovnou na Loser. :)

To nejkrásnější co Sci Club 18 nabízí ovšem není tato opatrná koncepce, nýbrž opravdu velmi přesné vedení lana. Tvůrci si opravdu vyhráli a to tak, že budete mít chuť tuto ferratu lézt znovu a znovu. V mnohých místech máte na výběr minimálně 2 varianty jak danou pasáž přelézt i když lano je jen jedno. Například přijdete k téměř kolmé skalce a koukáte na ni jak puk co teď s tím. Začátečník to bude rvát o laně, což je sice první varianta, ale mnohdy ne úplně vhodná. Trochu znalejší lezec si to vezme vlevo od lana kde jsou stupy jak na schodech (2.varianta) a lezec nebojící se si najít ty správné chyty si to vezme vpravo čistě o skále. Takže 3.varianta. Tyhle možnosti dělají ferratu neskutečně hravou a zajímavou. Samozřejmě nejsou ve všech úsecích, ale je toho tam dost.

Pokud byste chtěli dát Sci club 18 pouze o skále, bez chytání lana, tak si vezměte lezečky a připravte se místy na opravdu drsný terén minimálně 6+. Nicméně i pro začátečníky se tu najdou občas krásné trojkové pasáže. Není jich ale tolik, jako třeba na Col dei Bos.

A jak to tedy vypadá s obtížností? Já bych to charakterizoval jako Déčko, kterého se nemusíte bát, pokud jste už něco slezli. Přesněji řečeno je tu několik velmi krátkých D-míst, vesměs opatřených kramlemi, takže nějaký zásek nehrozí, ale je potřeba použít přeci jen trochu síly. Občas. Ostatně kramlí je tu tak 2x tolik, než by muselo být. Chcete li si zvýšit obtížnost nebo počet Déčkových míst, pokuste se lézt bez použití kramlí. Některé jsou ale téměř životně důležité a pokud byste vynechali úplně všechny, dostanete se v pár místech na E jak vyšité. Naopak použijete li kramle na celé ferratě, pak tam prakticky nenajdete přecvakávání v tahu, což podstatně snižuje její obtížnost. Téměř u každého přecvakávání máte buď velký přírodní stup nebo kramli tak, abyste se mohli zcela v klidu přecvaknout. Na oplátku tu ale máme docela dost C-míst, kde je potřeba zapřít se o skálu a lézt na tření. Samozřejmě se to týká především těch lezců, kteří jsou líní si hledat a použít i miniaturní stupy. Nicméně je tu jeden malý cca 1,5 m vysoký mírný převis, na kterém jakoby chybí jedna kramle. Pokud chcete lézt o laně musíte čistě na tření o skále. Tohle místo vysloveně vyděsí většinu začátečníků. Ostatně pro ně tato ferrata prostě není a neocenili by jí.

Nástup a sestup: Sci sclub 18 je ideálně přístupná lanovkou Faloria jedoucí přímoz Cortiny. Vlevo, těsně u lanovky je malé parkoviště pro cca 10 aut zadarmo pro klienty. Jdete li na ferratu, řekněte to v kase a oni vám prodají za nehorázných 14,5 EUR (cena z léta 2013) speciální slevněnou jízdenku, kterou se svezete do mezistanice a po vylezení ferraty z horní stanice dolů. Nástup je udáván jako 280 m výškových ale mě to vůbec nepřišlo tak vysoké. Od prostřední stanice lanovky je to velmi příjemnou lesní pěšinkou pohodovým tempem na 30 minut. Zabloudit nezle, všude jsou jasně viditelné šipky kudy jít. Samotná stěna působí hrozivě, tak bude možná třeba začátečníky přesvědčit, že to není tak strašné, jak to vypadá.

Vlastní nástup na ferratu není vůbec složitý, pokud tedy není vlhko. Je to cca 10 m vysoká skalka, když budu hodně přísný tak B/C, ovšem zakončená miniaturním převisem s kramlí. Převísek je to fakt mini, přesně podle alibistické koncepce říkající: "hele co umíme, s tímhle se ještě několikrát na ferratě potkáš, takže jestli ti to nesedí, vykašli se na to." Poté samozřejmě odpočinková pasáž. Následuje několik táhlých, výživně příkrých Céček, kde si buď najdete sutpa, nebo holt na tření o skálu. Nutno podotknout, že stále se jedná o položenou skálu a rozhodně ne kolmici, i když tak působí. Po nějakém čase dojdete k převisu, jehož potenciál je zcela zabit žebříkem. Zde je IMO velká škoda, že žebřík není alespoň tak půl metru dál od lana. Tvůrci zřejmě nepředpokládali, že by se našel dobrodruh, který by převis chtěl zdolat vlastními silami, což by bylo krásně výukové E/F. :) Za zmínku stojí také následná mírně převislá pasáž, která je zde nejdelší (cca 3 pole). Zde se nějak nemohu zbavit dojmu, že místo aby byla sportovní, tak je spíše fotografickou ve stylu "heleďte co já velký lezec umím" :)

Krajinářsky asi nejkrásnější pasáží je rozeklaný hřebínek s komínkem, kde vás vedení lana trochu nutí lézt na rozporku. Ačkoliv je tato pasáž kochací až oddychová, následuje po ní nehorázný choďák. Nejdřív se divíte proč, ale za rohem pochopíte že zde se asi budou tvořit fronty. Následuje totiž téměř kolmá, místy i jemně převislá rozvrásněná stěna, která mne vyloženě nadchla! Viz fotka výše. Bohužel je zde opět kramlí poněkud více, než by se na poctivé Déčko IMO slušelo, takže to svádí je využít. Tedy minimálně pro přecvakávání. Ovšem je li před vámi grupa začátečníků, tak je to tu na svačinu, protože než to i o kramlích vylezou, tak to prostě trvá. Pak už jen následuje již zmíněný mini-převis s nutností výšvihu na tření a "fotografický" choďák pod vrcholem.

Jakmile dosáhnete konce ferraty, tak lanovku máte téměř u nosu a můžete sjet dolů. Tedy pokud si nechcete udělat ještě procházku po okolí. My neměli čas, takže o tom vám nepopovídám. Celá ferrata nám zabrala 2 hodiny a to jsme nijak extra nespěchali a místy to zkoušeli o skále.

Poznámky:

  • Lanovka jezdí 9:00-17:00.
  • Parkoviště je těsně za lanovkou pro cca 10 aut, pro zákazníky lanovky zdarma. Být tam dřív aby už nebylo obsazeno!
  • Adresa: Via Gugliemo Marconi, GPS: 46°32'15. 83 / 12°08'25.91
  • V kase lanovky říct, že jdeme na ferratu, čímž dostaneme slevu a bude to
  • celé stát cca 14 EUR na osobu. (údaj z léta 2013)
  • Je to do prostřední stanice lanovky odtud na ferratu až k chatě Faloria
  • Doba lezení ferraty cca 2 hod.
  • Nahoře si dát pěší okruh a zpět lanovkou.
  • Takto s pěším okruhem to může být i na celý den.

    Podrobné info: http://www.bergsteigen.at/de/touren.aspx?ID=2063



    Zpět na hlavní stránku