Popis: Tady končí veškerá ferratová sranda a začíná vysokohorský sport! Je označována za nejtěžší ve Švýcarsku, je mimořádně krásná, dlouhá, exponovaná a bohužel není pro každého. Její neuvěřitelné kouzlo tkví v tom, že na své převýšení 930 m je po celé délce výsostně lezecká. Je opatřená minimem umělých stupů ale zároveň prověšeným lanem. Takže v některých pasážích je téměř nutné jít na přírodní stupy a chyty. Takto extrémní kombinaci jsem ještě nezažil! Ano, můžete a budete se chytat i prověšeného lana, ale pokud nezvládáte základy skalního lezení, brzy vás to vysílí a nejste-li v dobré kondici, nemusíte dát to obrovské převýšení. Tudíž tuto ferratu bych doporučil těm, kteří lezou alespoň základní level 3-4 na umělé stěně. Dalším problémem může být nadmořská výška. Pokud chcete Daubenhorn úspěšně zdolat, měli byste si být jisti, že dokážete podávat sportovní výkony v 3000 m n.m. Procházet se jen tak po rovině na Jungfraujochu je něco jiného než lézt skálu a třicetimetrový žebřík, takže se pak budete najednou divit, že síly nějak podezřele ubývají.

Trasa začíná docela dlouhým travezem po relativně bezpečné pěšince, místy zde jsou zajistěné A - úseky. Jištění vřele doporučuji využít a především za mokra. Pak už to začne kolmo vzhůru a první část končí a poměrně velké oddychové loučce, kde máte možnost zpytovat jestli tohle je pro vás to pravé. Pokud vás tato první část vysílila nebo vám prostě nesedí, opravdu vážně zvažte únikovou variantu dolů do Leukerbadu. Pokračování ferraty je totiž ve zcela stejném duchu a na náročnosti prostě nepoleví ani o píď! Pokračování trasy ulehčuje několik dlouhých žebříků. Některé z nich jsou skoro kolmé, ale jsou postavené tak aby vás zbytečně y a jsou zde i odpočinkové plošinky. Největší atrakcí je jeskyně, nebo spíše táhlá, dlouhá a vysoká skalní průrva, kde se obejdete i bez čelovky, ale počítejte, že tu bude šero, obzvláště je li venku zataženo. Je zde i velmi mokro, ale umělé stupy vás podrží. Je to velmi podobné fermatě Postalm s tím, že je zde jedno přicvakávání, během kterého na vás vyloženě stříká voda. Záleží samozřejmě na ročním období a na počasí, takže se zde můžete setkat i s regulérním vodopádkem a být zlití od hlavy k patě. Průrva obsahuje krátkou alternativní variantu D/E. Tuto si máte možnost dobře prohlédnout a je na zvážení každého borce, zdali půjde dřevěného mostku a do silových, značně převislých pasáží, by´t okramlených. Netřeba připomínat, že vše je mokré! Lehčí varianta, má na výstupu z průrvy mít Déčkové místo. Myslím si, že je to takový mini pilířek, za který blbě vidíte, ale nevím, třeba tím bylo myšleno něco jiného. Každopádně kdo dolezl až sem a nerozsypal se, tak nějaké Déčko již nemusí naprosto řešit.

Jakmile vylezete na suťovisko s odpočinkem, tak vás trasa vede do tunýlku s tím, že si možná povšimnete kamene, na který někdo barvou udělal šipku a napsal něco ve smyslu "Luft-var" což má znamenat vzdušnou variantu. Lze to obejít suťoviskem vzhůru, ale já tunýlek doporučuji a to velmi vřele. Na jeho konci vás totiž čeká umělými stupy opatřený pilíř, který buď budete milovat, nebo se vrátíte to obejít a budete se psychicky klepat ještě dlouho. Technicky a fyzicky je to velmi lehké, nicméně slovíčka "extreme exponiert" v topíčku jsou na místě a je to pro mne osobně neskutečná nádhera mít pod sebou kilák vzduchu!

Ferrata končí šikmým traverzem a 30 m žebříkem, který je z větší části kolmý! Nunto ho lézt s nataženýma rukama a nenechat se psychicky zdeptat. Já tvrdím, že těžký není, nicméně lidé s citlivostí na řidší vzduch mohou mít mžitky před očima.

Přístup: Lanovkou Gemmi ze vsi Leukerbad. Stanice lanovky se blbě hledá, jeďte podle souřadnic, mapy, nebo se zeptejte. Cena za zpáteční jízdenku byla 34 CHF / os. v létě 2015. Pokud byste chtěli jít pěšky a ušetřit, pak vězte, že cesta vypadá velmi dobře a místy je až scénicky úchvatná. Nicméně chcete li stihnout ferratu a nejste li opravdoví extra borci, pak jednoznačně doporučuji lanovku využít a pokud možno první. Jezdí od 8:00. Jde o to, abyste stihli tu poslední, která jede v léte v 18:00. Od horní stanice lanovky je sestup cca 200 m výškových směrem zpět do Leukerbad. U stožáru vysokého napětí pěšinou doprava. Zde začíná docela dlouhý travez k vlastnímu nástupu, místy zajištěné A. Doporučuji si obléct vybavení už u sloupu. Později to totiž bude méně příjemné a je dobré se na tom traverzu místy jistit.

Sestup: Sestupovka je hezká a bezpečná, ovšem POZOR: vede částečně po ledovci! Ledovec je jen velmi mírně šikmý, takže jeho přechod se dá absolvovat bez maček či nesmeků. Na přelomu července a srpna, kdy jsem na ferratě byl, bylo krásné počasí a většina sněhu již odtátá, přesto bylo nutno kromě ledovce přejít dvě cca 50-100 m dlouhá sněhová pole, přičemž jedno bylo hodně šikmé. Naštěstí jeho konec byl na téměř rovině, takže případné sklouznutí by bylo ok. Po přechodu ledovce je především nutné a stresující najít pokračování sestupovky. V momentě když zde bude více sněhu, tak mužik a směrovka dolů může být zapadaná a hned máte problém pokud nevíte kudy. Stejně tak více sněhu může vést k výrazně těžšímu sestupu, především hned pod vrcholem, kde je sestupovka poměrně příkrá. Jakmile překonáte sklaní hrb, pak už jdete příjemnou pěšinou v suťovisku až do údolí a po té už po rovině až k lanovce. Před ní je kratší stoupáček a cesty široké.